Projekt Mateřská škola podporující zdraví

Filozofií programu je vytváření podmínek k tělesné, duševní i společenské pohodě a výchova dítěte předškolního věku ke zdravému způsobu života.

V síti projektu Zdravá mateřská škola jsme od 8.12.1997.
Koncepce je zpracována a připravena k nahlédnutí rodičům i veřejnosti.
Při každodenní práci vycházíme ze zásad projektu, které se prolínají, podmiňují a navazují na sebe:

Jsme v pohodě.

Aby bylo dítě zdravé, musí mít pohodu. To platí i naopak. Pocit zdraví je zase výsledkem pohody tělesné, duševní a společenské.

Proto vytváříme prostředí, kde se děti cítí bezpečně a zažívají pocity životní jistoty. Nenudí se a rozvíjejí se po všech stránkách. Mají dostatek prostoru pro volný pohyb, vzájemně se vyhledávají, přirozeně spolu komunikují, dodržují pravidla slušnosti a zdvořilosti, pomáhají si.

   „Těším se do školky. Nikdo mi tam nemůže ubližovat a je tam legrace.“

Máme své potřeby.

Děti zde tráví velkou část dne. Je proto velmi nutné uspokojovat jejich potřeby. Fyziologické potřeby, mezi které patří např. potřeba jídla a pití, vyměšování, přiměřené teploty, pohybu, spánku či odpočinku, lze uspokojit v každé mateřské škole. Vedle těchto potřeb ale existují takové, které můžeme označit jako náročnější. Je to potřeba náklonnosti a lásky. Vždyť děti potřebují mít ve školce někoho, kdo uspokojí jejich potřebu prvotních citových a sociálních vztahů. Děti také potřebují podnětné prostředí a společenské uplatnění.

Proto máme stále na paměti potřeby dětí. Snažíme se všechny jejich potřeby rozpoznat a vyjít jim maximálně vstříc.

   „Paní učitelku mám rád (a). Hladí mě , pochová mě a hraje si se mnou.“

Hrajeme si.

Hra je hlavní činnost dítěte. Dítě má totiž potřebu poznávat okolní svět, rozvíjet své schopnosti, získávat nové zkušenosti a učit se potřebným dovednostem. Toto všechno mu hra umožňuje.

Proto vytváříme ke hře potřebné podmínky. Děti mají dostatek prostoru a času pro hru, mají možnost dokončit hru a pokračovat v ní další den. Produkty her často uchováváme, aby je dítě mohlo ukázat rodičům. Třídy máme vybaveny dostatkem hraček a her a děti k nim mají volný přístup.

   „Mami, ty jsi přišla brzy, my si ještě hrajeme.“

Holdujeme pohybu.

Pohyb příznivě působí na celkové tělesné i duševní zdraví. Potřeba pohybu je člověku vrozená a v dětství velmi intenzivní. Organismus dítěte se musí chránit a posilovat, a to především dostatkem volného pohybu.

Proto děti zapojujeme do nejrůznějších pohybových aktivit. Denně si najdeme chvilku na provádění zdravotních cviků, nácvik správného dýchání i relaxaci.

   „Paní učitelko, jdeme zase do tělocvičny?“

Zdravě jíme.

Správná výživa ovlivňuje růst a vývoj, obnovu tkání, psychickou i fyzickou výkonnost a obranyschopnost vůči chorobám. Zvláště důležitá je v dětství, v období nejintenzivnějšího růstu.

Na zřeteli máme požadavek pestré, vyvážené a plnohodnotné stravy, odpovídající potřebám vyvíjejícího se dětského organismu. Respektujeme individuální potřebu jídla a osobní tempo dětí při jídle. Dodržujeme pitný režim. Děti jedí v klidném, kulturním a estetickém prostředí a samy se obsluhují. Naše vlastní kuchyň a jídelna nám umožňuje tyto požadavky dobře naplňovat.

   „Dneska si zase přidám.“

Potřebujeme řád.

Každé dítě potřebuje mít v režimu dne určitou stálost a řád, ale potřebuje i svobodu a možnost volby. Sladit a vzájemně vyvážit potřebu řádu a svobody je podmínkou zdravého vývoje dítěte.

V naší škole jsme vytvořili řád, v kterém volnost spočívá v rozhodování dítěte o vlastní aktivitě. Podporujeme ho ve snaze být samostatné, uvědomovat si odpovědnost a poznávat hranice svých možností. P romyšlenou organizací, pravidelností a opakováním vytváříme základ pro žádoucí stereotypy, které ovlivní zdravý životní styl dětí do budoucna. Na druhé straně jsme ale společně s dětmi vytvořili pravidla, podle kterých se ve škole žije, která se dodržují a která nám usnadňují život.

   „Maminko, my jsme si řekli, že hračky budeme uklízet.“

Jsme kamarádi.

Pro mateřskou školu podporující zdraví je nezbytné, aby vytvořila pozitivní a bezpečné sociální klima, které přispívá ke spokojenosti všech. Toho lze dosáhnout pouze za předpokladu, že se všichni k sobě chovají ohleduplně, s úctou, kamarádsky.

Proto děti učíme schopnosti naslouchat druhému, vnímat své pocity i pocity druhých, neubližovat, nabízet pomoc, umět se omluvit, přemýšlet o chování a jednání svém i ostatních. I učitelka přijímá dítě na základě úcty jako rovnocenného partnera, který má své potřeby, názory apod.

   „Rád Ti pomůžu.“ „Promiň, já jsem nechtěl.“

Mladší, starší, je to jedno.

Přirozeným prostředím v životě dítěte je věkově smíšená skupina, která umožňuje společné činnosti a vzájemné dorozumívání.

Proto jsme se i my rozhodly pro věkově smíšené třídy. Pro děti mají velký význam jejich vzájemné kontakty. Mladší se učí od starších, starším se zvyšuje sebevědomí a odpovědnost ve vztahu k mladším, protože si uvědomují vlastní vyspělost. Vyskytuje se méně projevů agresivity a téměř bezproblémově probíhá adaptace nových dětí. Soutěživost mezi dětmi nemá místo, svádí k zesměšňování a klíčí z ní šikana. Máme možnosti k integraci postižených dětí.

   „Bylo mně ho líto, že to neumí, a tak jsem ho to naučil.“
„Už to dokážu, Ondra mně to naučil.“

Učíme se.

Pro malé dítě je setkávání se s druhými lidmi nepostradatelnou nutností pro rozvoj vlastního já. Potřebuje setkávání s reálným světem, potřebuje smyslovou zkušenost naplněnou osobním prožitkem. Bez ní je v roli pouhého pozorovatele a nesměřuje k roli účastníka. Uznávaný Jan Ámos Komenský říkal známé moudro o tom, že nic není v našem rozumu, co neprošlo všemi smysly. Této myšlence je velmi blízké tzv. prožitkové učení.

Proto tuto formu učení maximálně využíváme. Snažíme se děti zaujmout, vtáhnout do dění, aby ony samy byly aktéry, aby nejen viděly a slyšely, ale také ochutnaly, osahaly si, očichaly – zkrátka vnímaly všemi smysly a vše prožívaly. Mezi naše metody aktivního poznání patří hra, manipulace s předměty, objevování a experimentování, situační učení, tvořivost, učení dětí navzájem, prvky pedagogiky Montessori a didakticky zacílené činnosti.

   „Hráli jsme si na broučky. Já jsem byl brouček, co mu bylo smutno.“

Partnerské vztahy s rodiči.

Mateřská škola podporující zdraví rozvíjí spolupráci s rodiči jako nejsilnější záruku účinnosti projektu podpory zdraví. Rodiče chápe jako partnery při výchově a vzdělávání dětí.

Pokud nám rodiče svěří do péče své dítě, je to pro nás veliký závazek. Má-li se dítě cítit v mateřské škole dobře, musí mu pro to paní učitelka vytvořit podmínky. Každý je ale trochu jiný. Má různou povahu, charakter, rád i nerad dělá určité věci,... Jaké dítě je, to nám může říct jen jeho nejbližší. Dítě také potřebuje vědět, že mezi jeho rodiči a paní učitelkou je vzájemná důvěra. Proto organizujeme pro děti s rodiči různé akce, vtahujeme rodiče do dění ve škole, očekáváme od nich zájem, pomoc, podporu. Vítáme, když se neostýchají a vcházejí do třídy, aby si s námi popovídali a pohráli s dítětem. Paní učitelky jsou připraveny poradit a vyřešit jakýkoliv problém.

   „Mami, ty jsi taky kamarádka s paní učitelkou?“